 |
 |
|
|
KŘESŤANSTVÍ A JÓGA
Křesťanství a jóga
Desatero
Kázání na hoře
Matoušovo evangelium
Otčenáš
Markovo evangelium
Lukášovo evangelium
Janovo evangelium
Tomášovo evangelium
Mistr Eckhart
Tomáš Kempenský
Angelus Silesius
UKÁZKA Z TEXTU:
Učení jógy, jehož stáří se odhaduje zhruba na 5000 let, se začalo v našich podmínkách rozšiřovat ve větší míře teprve v nedávné době. Na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let dvacátého století našlo poměrně značný počet stoupenců i přesto, že tehdejší státní ideologie nebyla rozhodně podobným naukám nakloněna. S určitým zpožděním se tak i u nás projevila vlna zájmu o jógu, která předtím prošla oblastmi západní Evropy i USA. Ukázalo se však, že se nejedná o pouhou „módní“ záležitost, ale toto učení zde zapustilo hlubší kořeny. Příčiny lze spatřovat především ve skutečnosti, že prvky východní duchovnosti dokázaly uspokojit vnitřní potřeby některých obyvatel Západu, charakterizovaného poměrně vysokou intelektuální vyspělostí.
V prostředí, kde po staletí působil jako dominantní vliv křesťanství, se náhle objevil další duchovní prvek reprezentovaný jógou a některými dalšími východními naukami.
V této situaci automaticky dochází k střetávání či prolínání určitých principů charakteristických na jedné straně pro učení jógy a na straně druhé pro nauku křesťanskou. I když v celé řadě případů je nastoleno vzájemné porozumění a soulad, nejsou výjimkou ani případy opačné, způsobené především neznalostí, nepochopením či případnou netolerantností.
Cílem této publikace je přiblížit a objasnit některé základní principy a postoje, jejichž skutečná hodnota nemusí být vždy zjevná, s ohledem na vnější či formální rozdíly.
Obecně lze říci, že se v dnešní době nejedná v žádném případě pouze o vztah jógy a křesťanství. Stejná problematika se týká všech pravých náboženství a duchovních směrů. V jejich vzájemné toleranci, pochopení, přibližování i splývání lze nakonec spatřovat i jeden z významných evolučních stupňů stojících před dnešním lidstvem. Je třeba především překonat zevní rozdíly, jejichž původ lze spatřovat v odlišných historických i geografických podmínkách, v odlišné mentalitě, v odlišné terminologii a podobně. Pokud pronikneme do hloubky, k ryzímu duchu náboženství, můžeme teprve poznat, že podstata všech duchovních učení je shodná a že vedou člověka k poznání jediného Boha.
Pro lepší srovnání nauky jógy s křesťanským učením je vhodné nejprve alespoň ve stručnosti připomenout hlavní cíle, zásady a metody jógy. Jejich nedostatečná znalost bývá totiž poměrně často příčinou nepochopení či zkreslení základních principů.
Přestože jóga vede k poznání duchovních zákonů života a k duchovnímu probuzení člověka, není náboženstvím v běžném slova smyslu. Nevytváří organizované celky církevního typu ani nepředkládá stoupencům soubor dogmat. Představuje spíš nástroj, s jehož použitím může člověk proniknout hlouběji k tajemstvím vlastní existence. Poznat duchovní podstatu lidské bytosti i zákonitosti světa ducha. S naukou jógy je pochopitelně spojen i určitý filosofický systém. Člověk však není nucen některé jeho prvky slepě přijímat. Má mu jen pomáhat pro základní orientaci v životě světském i duchovním. Jeho platnost si v jednotlivých bodech má každý potvrdit sám, díky vlastnímu prožitku, díky vlastní zkušenosti.
Významnou roli hraje v systému jógy oblast morálně etických hodnot. Jejich respektování v životě představuje v podstatě vstupní bránu do dalších stupňů. Morální zušlechťování lidské bytosti a prohlubování, zjasňování vědomí představuje charakteristické rysy praxe jógy. Z tohoto hlediska se pak každý člověk, poctivě realizující principy jógy, stává také lepším člověkem, bez ohledu na jeho společenské zařazení. Jako učitel má možnost být lepším učitelem, jako pekař lepším pekařem, jako rodič lepším rodičem a také jako křesťan lepším křesťanem.
Jak říká významný indický učitel Svámi Šivananda: „Jóga není v rozporu s žádným skutečným náboženstvím.“
Pokud jako křesťan budu schopen cestou jógy zlepšit svoje charakterové vlastnosti, zkvalitnit mezilidské vztahy, prohloubit a zjasnit svoje vědomí natolik, abych více chápal sám sebe, svoje bližní i život vůbec, budu bezesporu i lepším křesťanem.
Pro přehled hodnot nabízených učením jógy může dobře posloužit osm stupňů Pataňdžaliho jógy, která pro svoji komplexnost bývá označována jako radžajóga, neboli jóga královská.
První stupeň – představuje soubor již zmíněných morálních hodnot. Obsahuje pětici základních negativních projevů, jejichž eliminaci by měl člověk především věnovat svoji pozornost.
Druhý stupeň – je rovněž zaměřen na morální oblast a obsahuje výčet pěti pozitivních aspektů lidské přirozenosti, které je dobré vědomě pěstovat a rozvíjet.
Třetí stupeň – se zabývá tělesnou složkou. Jeho cílem je nejen dosažení lepšího zdraví, ale zároveň postupné hlubší porozumění pro vlastní organismus a tím i jeho lepší regulaci a ovládání.
Čtvrtý stupeň – vede člověka k porozumění vlastnímu dechu, k jeho vědomému řízení, k pochopení vazeb mezi dechem a stavy psychiky i k vědomému hospodaření s životní energií.
Pátý stupeň – umožňuje získávat odpoutanost od smyslových impulzů, které jinak téměř neustále čeří hladinu lidské mysli.
Šestý stupeň – je zaměřen na zklidnění mentální hladiny, schopnost koncentrace myšlenek a hlubší schopnost pronikání do vlastního nitra.
Sedmý stupeň – představuje v podstatě dokonalejší zvládnutí schopností získaných na stupni šestém.
Osmý stupeň – na základě schopnosti ovládat vlastní emoce i myšlenky umožňuje nastolení blahodárného vnitřního klidu, zjasnění vědomí, rozpuštění sobeckých tendencí a poznávání sebe sama jako duchovní bytosti, která je součástí Univerza.
Každý z uvedených osmi stupňů zjevně přispívá ke zkvalitnění lidské bytosti a vytváří tedy předpoklady k hodnotnějšímu působení v jakémkoli společenském zařazení.
Uvedená osmistupňová jóga však není v systému jógy cestou jedinou. Existuje řada různých směrů, využívajících odlišné prostředky, ale se zaměřením na společný cíl – sebepoznání a sebezdokonalení. Z hlavních směrů jógy lze uvést například karmajógu a bhaktijógu. Oba tyto směry jsou svojí orientací velmi blízké křesťanství. Karmajóga jako cesta nesobecké činnosti se ve velké míře zaměřuje na pomoc bližním, případně celé živé přírodě. Bhaktijóga je pak cestou lásky zaměřenou k lidem i k Bohu a v mnoha aspektech je prakticky totožná s učením Ježíše Krista. K nejvýznačnějším směrům patří také džňánajóga – cesta poznání. Ta se snaží například cestou meditace o poznání lidské bytosti i o její otevření duchovnímu světu. I když tyto aspekty nejsou v dnešním křesťanství příliš zjevné, jsou známé v různých křesťanských směrech jako meditace a kontemplace.
Tak, jak prvky jógy mohou zjevně přispět ke zkvalitnění křesťanského života, může docházet i k působení opačnému. Učení Ježíše Krista představuje velice významné impulzy pro duchovní vývoj lidstva. Tyto impulzy mohou být také akceptovány a vstřebány jednotlivými směry jógy tak, aby docházelo k duchovním obohacování. Těžko bychom asi hledali nějaký autentický výrok Ježíše Krista, který by nemohl být přijímán na cestě jógy. Je však třeba rozlišit tyto nesmírně cenné duchovní projevy od zkreslených představ, které do náboženství vnášeli duchovně nevyzrálí jedinci.
Tento problém je oboustranný, neboť někteří nekompetentní stoupenci jógy mnohdy zkreslili či zdeformovali základní principy jógy a tak vlastně částečně zkompromitovali toto učení před zraky veřejnosti. Jako jóga totiž byly v některých případech označovány aktivity, které s ní nemají v podstatě nic společného. Ať již se tito „jogíni“ věnovali tvrdé askezi, probodávání údů, chůzi po ohni, či jiným „zázračným“ atrakcím nebo manipulacím, vždy se jednalo o vážné vybočení z pravé cesty jógy. Podle působení takových jedinců by učení jógy nemělo být nikdy posuzováno, podobně jako křesťanství nelze ztotožňovat s projevy kupčení s duchovními hodnotami nebo s bezohledným pronásledováním nositelů odlišných názorů.
V otázce symbiózy různých duchovních směrů by jóga v dnešním světě mohla být zářným příkladem tolerance. Ona totiž plně respektuje právo každé lidské duše hledat vlastní cestu k Bohu. Z toho důvodu také nedochází k třenicím či rozporům ani mezi jednotlivými, někdy značně odlišnými směry jógy. Situace, která se v dějinách i v dnešní době často opakuje, představující útoky jedné znesvářené náboženské skupiny na druhou, je pro odlišné cesty jógy téměř nepředstavitelná.
Jako určitý problém ve vztahu křesťanství a jógy lze chápat pohled na takzvanou reinkarnaci. V opakovaném pobytu lidské duše v pozemském světě spatřuje jóga projev spravedlnosti, neboť každý si podmínky svého života vytváří sám na základě kvality předešlého žití. Možnost nápravy prohřešků, chyb a omylů zároveň chápe jako projev nekonečné Božské lásky, která neodsuzuje člověka na základě jednoho poměrně krátkého života. I když také v Bibli lze nalézt úryvky naznačující opakování pozemského žití, zastává většina křesťanů názor, že pozemský život je pouze jediný. Uvedený rozpor však nemá smysl řešit formou dohadů, spekulací či sporů. Po morální stránce jsou obě učení velice blízká. Proto je dobré žít co nejlépe dle uvedených zásad, tolerovat přesvědčení druhých a po odchodu z tohoto světa se vlastní zkušeností přesvědčit o tom, jaká je realita.
Nechť každá duše kráčí po cestě, kterou považuje pro sebe za pravou. Nakonec se všichni sejdou v jediném cíli tak jako se po různých slunečních paprscích dostaneme k jejich jedinému zdroji. Čím více bude na těchto cestách vzájemného porozumění a lásky, tím lépe pro všechny.
Současná doba vytváří vhodné podmínky nejen pro sblížení křesťanství a jógy, ale v širším měřítku pro sjednocení Východu a Západu. Na obou stranách existují nesporné přednosti právě tak jako evidentní nedostatky. Západ, jenž se vydal cestou rozumu a vůle, mnohé dokázal, ale v mnohých směrech se také ocitá ve slepé uličce. Východ zaměřený více citově a intuitivně se v některých momentech oddává pasivitě spojené někdy s nedostatečným zvládnutím hmotných stránek života. Problematika obou životních směrů je velice rozsáhlá, ale již základní charakteristika odhaluje úžasný potenciál ukrytý v možnosti vzájemného přibližování a oplodňování.
Sbližování východních a západních myšlenkových a duchovních proudů zahrnuje pochopitelně i sbližování různých náboženství a duchovních směrů. Lze říci, že v tom spočívá i jeden z hlavních úkolů lidstva v nastávající době. I když podstatné prvky všech velikých náboženství jsou velice podobné, dochází neustále díky ulpívání na zevních a formálních rozdílech k vzájemnému nepochopení a nevraživosti.
Každé z velkých náboženství říká: Existuje jediný nejvyšší Bůh. Věřícím pak doporučuje uctívání pouze tohoto Boha. Stoupenci jiného náboženství slyší v podstatě stejný imperativ, vyjádřený ovšem jinými slovy a používající i jiné označení pro Nejvyšší Existenci. Duchovně nevyzrálí jedinci z obou skupin se pak mohou domnívat, že se zde jedná o Bohy dva a chtějí prosadit svoji vizi. Nesmyslnost tohoto sporu se odhaluje v plné nahotě v okamžiku, kdy si člověk uvědomí existenci Nejvyšší Síly, která je bez ohledu na lidská slova společná všem lidem a všemu stvoření.
Podobným způsobem by bylo možné postupně rozpustit celou řadu zábran a předsudků, které představují jen člověkem vytvořené překážky, bránící skutečnému sblížení a nastolení opravdového bratrství mezi lidmi, o němž také všechna náboženství často hovoří.
Pokud chce člověk v tomto smyslu sám za sebe něco udělat, měl by se snažit o nastolení větší tolerance a také o pochopení pravdy druhých lidí. Aby se tato snaha nestala pouhou povrchní společenskou pózou, je třeba se především zbavit ješitnosti, nadřazenosti, nesnášenlivosti a pokrytectví. Teprve po odstranění těchto závojů lze spatřit světlo pravdy, o němž hovořil a svým životem lidem odhaloval Ježíš Kristus a k němuž vedli své následovníky i východní mudrci.
Velmi výstižně tuto problematiku popisuje jeden z nejvýznamnějších veršů Bhagavadgíty: „Všechny cesty jsou Moje cesty, a na konci každé cesty Já čekám.“
Na následujících stránkách jsou uvedeny nejprve myšlenky svámiho Šivanandy, ilustrující blízkost jeho životní orientace s Kristovým učením. Další kapitoly pak obsahují citáty z Bible a některých textů s křesťanskou tematikou. K nim je připojen komentář srovnávající uvedenou problematiku s učením jógy.
Výklad výroků
Hledání
Kde je Království
Předpisy a charakter
Věčný oheň
Moudrý rybář
Přirovnání
Kdo není zrozen z ženy
Konec a počátek
Vnitřní světlo
Opilost světa
Osud proroka
Duchovní příležitost
Klíče Poznání
Komu bude dáno
Vinný keř
Kolemjdoucí
Dva koně
Nový svět
Bohatství
Nedostatek
Blahoslavení
Kdo jsi
Bdělost
Já jsem světlo
Duchovní proměna
V zimě roku1945-46 se dostaly znovu na světlo světa rukopisy ukryté ve skalách Horního Egypta. Tyto takzvané texty z Nag Hamádí představují celou sbírku rukopisů, jejichž součástí je také „Tomášovo evangelium“. Jeho obsah je označován jako „tajné výroky, které pověděl živý (vzkříšený) Ježíš Kristus“. Před tímto nálezem nebyla známa samostatná a ucelená sbírka Ježíšových výroků.
V Tomášově evangeliu nelze nalézt popis ukřižování Ježíše Krista, ani jeho životopis. Jsou zde pouze zaznamenány jeho výroky, jako duchovního učitele Božské moudrosti, což souvisí s gnostickým charakterem textu. (Gnostikové vytýkali církvi byrokratickou organizaci, uctívání mrtvého – ukřižovaného – Ježíše Krista a neschopnost rozlišit skutečné zasvěcence od běžných věřících.)
Zaznamenané výroky jsou většinou velice stručné a vyjadřují pravdy a zákony duchovního života. Dále jsou uvedeny některé z nich.
A On řekl: Kdo najde výklad těchto výroků, neokusí smrti.
Slovo výklad zde jistě nelze chápat z běžného pohledu. Z hlediska jógy nedokážou žádné teoretické znalosti nastolit změnu člověka. Přijaté principy je nutno realizovat v životě a touto cestou dojít k poznání popisovaných skutečností. Ty se pak díky vlastní zkušenosti stávají jistotou. Tak je nutno přijímat i následující výroky Ježíše Krista. Pouhé jejich přečtení nebo zanesení do paměti jistě nepostačí k tomu, aby člověk dle uvedeného výroku „neokusil smrti“.
Pokud však uvedené principy správně pochopíme a zároveň je také uvedeme do života, můžeme postupně poznávat nehmotné a nadosobní složky vlastní bytosti a zjistit, že podstata naší existence má duchovní charakter. Jelikož duchovní formy života nejsou omezeny hranicemi času, prostoru a hmoty, nepodléhá jim ani duchovní část naší bytosti. Pokud se člověk v průběhu života ztotožňuje s pomíjivými složkami, především se svým tělem a oblastí smyslů, získává pocit, že při jejich zániku také sám zaniká.
Kdo se snaží již v průběhu života poznávat vyšší oblasti sebe sama a umožňuje jim charakterem svého žití také odpovídající projev, pozná také jednu ze základních pravd života týkající se takzvané smrti. Pozná, že při tomto procesu nižší složky odumírají a postupně se rozpadají na základní elementy. Věčná podstata projevující se vědomím člověka přetrvává a uvedenými procesy není dotčena.
V nauce jógy bývá odpoutání od tělesné složky označováno jako mahásamádhi – velké samádhi. Samádhi běžně znamená vysoký duchovní zážitek, stav čistého vědomí, v němž člověk poznává duchovní charakter vlastní existence. Mahásamádhi pak představuje setrvání v tomto stavu po opuštění tělesné schránky.
Ježíš řekl: Člověk, který hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenajde. Když najde, bude otřesen, a jakmile bude otřesen, bude se divit a stane se pánem Veškerenstva.
První věta „Člověk, který hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenajde“ silně připomíná výrok známého indického učitele jógy svámi Vivekanandy. Ten na dotaz, jak přistupovat k hledání, odpověděl: Vstaň, vykroč a nezastavuj se, dokud nedojdeš do cíle. Oba výroky jednoznačně upozorňují na odhodlanost, vytrvalost a trpělivost jako na nutné předpoklady úspěšného duchovního hledání.
Součástí hledání však není jen odhalování ušlechtilých a povznášejících projevů Ducha. Člověk, který je odhodlán poznat skutečně sám sebe, musí být připraven střetnout se také s negativními podobami vlastní osobnosti, vlastního předchozího života i s obsahy vlastního podvědomí. V průběhu nevědomého způsobu života dochází zcela zákonitě k větší či menší kumulaci negativních projevů v naznačených oblastech. Chce-li člověk proniknout do oblasti Ducha, musí projít i touto sférou, uvedené jevy poznat a odstranit. Tím, jak poznává sám sebe, odhaluje také do hloubky klady a zápory tohoto světa. Otřesení, o němž se v tomto výroku hovoří, může být vyvoláno zkušenostmi vnitřními a vnějšími. V žádném případě by se však člověk neměl nechat odradit od dalšího hledání a také by neměly být důvodem k depresím či sklíčenosti. Pokud poznáme negativní projevy vlastní osobnosti, máme je změnit a nikoli se jimi nechat bezúčelně trápit.
Po překonání sféry nevědomosti se člověk stává „pánem Veškerenstva“. Znamená to v prvé řadě, že se stává pánem sebe sama, což je i cesta k souladu a splynutí s Nejvyšší Vůlí Pána Veškerenstva.
Ježíš řekl: Když vám ti, kteří vás vedou, říkají „Hle, království je v nebi“, pak vás tam předejdou ptáci. Kdyby vám říkali „Je v moři“, předejdou vás tam ryby. Ale Království je ve vás i mimo vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Když však sami sebe nepoznáte, ocitnete se v chudobě a sami budete ochuzeni.
Uvedený výrok lze zároveň považovat za jeden ze základních principů jógy. Ta učí, že životní pravdy musí člověk poznávat sám v sobě. Dnešní forma vzdělávání je zaměřena téměř výhradně do vnějšího světa. Zde lidé hledají odpovědi na nejrůznější otázky. V mnoha směrech je to dostatečné, chceme-li však znát odpovědi na základní otázky vlastní existence, musíme hledat jinde. Musíme obrátit pozornost k vlastnímu nitru, kde se nalézá ona příslovečná kniha života. Kdo ji otevře a používá, poznává zároveň zákony života a vytváří prostor k projevení se „království nebeského“. Kdo nedokáže čerpat z vnitřních zdrojů, neprobouzí své latentní schopnosti, ten se z duchovního hlediska stává chudým člověkem. Vnitřní království jako zdroj čistého vědomí, pravdy, krásy a lásky pro něj zůstává uzavřeno.
Jeho učedníci se ho ptali: Chceš, abychom se postili, a jakým způsobem se máme modlit? Budeme dávat almužny a jaké jídlo budeme dodržovat?
Ježíš řekl: Nelžete a nedělejte to, co nenávidíte, neboť všechny ty věci jsou zjevné před tváří nebe. Nic totiž není utajeno, co by se neukázalo, a co je ukryto, nezůstane nezjeveno.
Ježíš ve své odpovědi ignoruje dotaz učedníků. Jistě s tím záměrem, aby zdůraznil, že není nejdůležitější to, co jíme, nebo jaké dáváme almužny, ale to, jací jsme, jaký je náš charakter. Člověk se často bláhově domnívá, že ta část jeho povahových rysů a skrytých myšlenek, která není běžně zjevná, je pouze jeho „soukromým majetkem“. Ježíš zde upozorňuje, že i ta nejskrytější pohnutí v nitru člověka budou jednou zjevná a každý za ně bude nucen nést zodpovědnost. V životě tedy není podstatná vnější forma našich projevů, ale především čistota a upřímnost vnitřních pohnutek. Jóga podobně kritizuje sklon k obřadnictví a pouhému dodržování zevních předpisů, které bývá často v protikladu k nedostatečné práci na vnitřní přeměně.
Ježíš řekl: Hodil jsem na svět oheň a udržuji jej, dokud neshoří.
Existuje poměrně rozšířená představa o působení duchovních sil, které je spojeno pouze s projevy lásky, harmonie a dalšími příjemnými záležitostmi. V některých případech však opak bývá pravdou. Působení duchovní energie lze totiž z určitého hlediska přirovnat k pronikavosti rentgenových paprsků. Také ona proniká do hloubky a odhaluje různé deformace, poškození a choroby. Jelikož odhalené nedostatky je nutno pro další duchovní růst odstranit, působí božská síla také jako oheň, jenž vše nečisté a nežádoucí spaluje.
Uvedené procesy se ve větší či menší míře týkají každého jednotlivce na duchovní cestě. V globálním měřítku se v určitých dobách projevují i v rámci celosvětového vývoje.
Také v nauce jógy se setkáváme s posvátným vnitřním ohněm, který je duchovního původu a vyvolává silné očistné účinky.
A řekl, že člověk je podoben moudrému rybáři. Ten hodil svou síť do moře a vytáhl ji z moře plnou malých ryb. Mezi nimi našel ten moudrý rybář velkou dobrou rybu. Vyhodil všechny malé ryby do moře a vybral bez váhání tu velkou rybu. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.
Toto známé podobenství varuje před nezdravou rozptýleností, která má v extrémní podobě někdy až charakter vnitřní rozervanosti. Člověk by si měl udělat důkladnou vnitřní „inventuru“, zjistit, co od života očekává, a ujasnit si, jaké cesty vedou k dosažení vytčených cílů. Duchovní praxe, ať již křesťanská, jogínská či jiná vyžaduje dostatek energie a potřebnou míru pozornosti. Pokud budeme zaměřeni na příliš mnoho záležitostí, budeme postrádat obojí pro efektivní vnitřní cestu. Pokud se jedná o „velkou dobrou rybu“, měl by si každý ujasnit, co je vlastně v jeho životě nejdůležitější.
Ježíš řekl svým učedníkům: Srovnejte mne s někým a řekněte mi, komu jsem podoben.
Šimon Petr mu řekl: Jsi podoben spravedlivému andělu. Matouš mu řekl: Jsi podoben filosofovi, moudrému člověku.
Tomáš mu řekl: Mistře, má ústa nedovedou vyjádřit, komu jsi podoben.
Ježíš řekl: Nejsem tvůj Mistr, protože jsi pil z tryskajícího pramene, který jsem já sám odměřil, a opil jsi se. A vzal ho, poodešel a řekl mu tři slova. Když Tomáš přišel ke svým druhům, ptali se ho: Co ti Ježíš řekl? Tomáš jim odpověděl: Když vám řeknu jedno ze slov, která mi řekl, vezmete kameny a budete je na mne házet a z těch kamenů vzejde oheň a spálí vás.
Každý člověk posuzuje duchovní skutečnosti dle stupně vlastního poznání. Proto se i první dva učedníci snaží použít přirovnání odpovídající jejich představám. Pouze Tomáš odpovídá z hlediska vyššího poznání. To je plně v souladu i s učením jógy, která upozorňuje, že duchovní realita je nad tvary, obrazy, barvami i zvuky. Jako takovou ji nelze popsat ani s pomocí lidské řeči.
Odpověď „nejsem tvůj Mistr“ naznačuje stav sjednocení, při němž se žák ztotožňuje s duchovní podstatou Mistra a vytváří jednotu.
Podobně jako běžná opilost vytváří stav určitého zapomenutí na sebe, dochází i v tomto případě „pití z tryskajícího pramene“ k zapomenutí na svoji osobnost. V prvém případě však po požití alkoholu člověk klesá ještě do nižší úrovně, v případě druhém je vynesen do úrovně duchovního vědomí. Tam může přijmout pravdy, které pro nezasvěcené mohou znít jako rouhání. Proto Tomáš upozorňuje své druhy na možnost nepochopení, která by mohla být i příčinou agresivity. Jako útok vedený proti duchovně vyspělejšímu jedinci by se však ve formě „ohně“ otočila proti útočníkům.
Ježíš řekl: Když uvidíte toho, jenž není zrozen z ženy, pokloňte se až k zemi a tak mu vzdejte poctu. To je váš Otec.
V duchovních materiálech se často píše o takzvaném druhém narození. Narození, ke kterému není třeba tělesné matky. Jedná se o zrození duchovní bytosti – skutečného člověka, vstávajícího z popela, v němž „zahynula“ stará pudová a sobecká lidská osobnost. V nově vzniklém prostoru se rozvíjí lidský duch se svým vyšším vědomím, jako původní božská jiskra, vložená do srdce lidské bytosti. Takový duchovně zralý člověk nechává v sobě v podstatě jednat Boha, namísto osobních přání, tužeb a představ. Proto se v závěru citátu uvádí: „To je váš Otec.“ Jinými slovy řečeno, totožný s božskou podstatou.
Uvedený proces je také znám a popisován na mnoha místech nauky jógy.
Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, jaký bude náš konec. Ježíš řekl: Odkryli jste počátek, že už hledáte konec? Tam, kde je počátek, tam bude konec. Blahoslavený, kdo bude stát na počátku, ten uvidí konec a neokusí smrti.
V tomto případě se u učedníků Kristových projevuje určitá osobní touha po odhalení budoucnosti. Řada lidí má podobné představy i v dnešní době – prostřednictvím duchovních nauk či učitelů zjistit vlastní budoucnost. Duchovní nauky však vedou člověka k něčemu jinému, než je věštění budoucnosti nebo minulosti. Vedou jej k plnému prožívání přítomnosti, onomu stále přítomnému nyní, jež je bránou k věčnosti. Ta je počátkem i koncem člověka. Je mostem nad časem, umožňujícím překlenout i to, co lidé považují za zánik.
Ve stejném duchu odpovídal svým žákům také Buddha, když byl tázán na další formy jejich života.
Jeho učedníci řekli: Pouč nás o místě, kde jsi, protože je pro nás nutné, abychom je hledali.
Řekl jim: Kdo má uši k slyšení, ať slyší: Uvnitř člověka světla je světlo a on svítí celému světu. Když nesvítí, je temnotou.
Uvedený dotaz představuje časté představy o nutnosti návštěvy určitého významného místa pro duchovní realizaci, či jako sídla vznešené duchovní bytosti. Ježíš Kristus zde vyvrací takovou představu s tím, že odkazuje na duchovní světlo v lidském nitru. Pouze rozsvícením tohoto světla dochází k vytvoření kanálu spojujícího individuální duši se sférou Ducha. V opačném případě není člověk schopen takové spojení vědomě navázat a setrvává dál v úrovni temné nevědomosti.
Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle. Našel jsem je všechny opilé a nenašel jsem mezi nimi ani jednoho žíznivého. Má duše pocítila bolest nad lidskými syny, že jsou slepí ve svém srdci. Nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno, budou činit pokání.
Kristus, jako vysoká duchovní bytost, znal přesně smysl a účel pozemského života člověka. Viděl, jak lidé marní čas své existence na zemi ve smyslových požitcích a nemohou tak dosáhnout duchovního naplnění. Momentální stav jejich nevědomosti označoval jako opilost, neboť i ta klame lidskou mysl a zastírá mu mnohé podstatné věci. Když člověk vystřízliví z opilosti smyslů a nižší osobnosti, uvědomí si svůj velký omyl. Jedná se pochopitelně o jiný druh opilosti, než ta, kterou zmiňoval v rozhovoru s Tomášem. Opilost smyslovými prožitky je rovněž jógou považována za zásadní překážku k naplnění duchovního smyslu pozemské existence.
Ježíš řekl: Žádný prorok není přijímán ve své vesnici a žádný lékař neléčí ty, kteří ho znají.
Zde je popisován běžný případ, v němž lidé nedokáží překonat osobní pohled a povznést se k přijímání duchovních principů. I Ježíš Kristus znal tuto skutečnost ze svého okolí. Lidé z jeho bezprostřední blízkosti nebyli ochotni často odložit svůj pohled průměrnosti a poznat v něm tak duchovní bytost vysokého řádu.
Člověk velice rád stahuje vše do své úrovně. Pokud k tomu má příležitost danou jako v tomto případě fyzickou blízkostí, nerad se vzdává svého postoje. Naopak často jsou uctíváni a obdivováni lidé z dalekých krajů jen pro svůj nádech exotičnosti, aniž by přitom mohli nabídnout skutečné hodnoty.
V Indii, díky rozšířené úctě k duchovním aspektům života, bývá naopak zvykem, že rodina i přátelé se snaží vytvořit odpovídající podmínky pro duchovně zaměřeného jedince a respektovat jeho postoje přesto, že pochází přímo z jejich středu.
Ježíš řekl: Častokrát jste toužili slyšet tato slova, která vám říkám, a není nikdo jiný, od koho byste je slyšeli. Přijdou dny, v nichž budete muset hledat a nenajdete mne.
Lidé v průběhu života dostávají příležitost k duchovnímu růstu. Často si však neuvědomují jedinečnost vzniklé situace a duchovní impulz nedokážou náležitě ocenit, ani využít. V okamžiku, kdy příznivé okolnosti pominou, si teprve uvědomují ztrátu, kterou však nebývá snadné nahradit.
Jóga proto učí velké vděčnosti a úctě za možnost duchovního vývoje a nabádá k maximálnímu využití poskytnutých příležitostí.
Ježíš řekl: Farizejové a zákoníci přijali klíče Poznání, skryli je, nevešli dovnitř a ty, kteří chtějí dovnitř vejít, nenechali. Vy ale buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
Historie lidstva poskytuje celou řadu příkladů, kdy si různé osobnosti či celé skupiny činily jako jediné nárok na poznání pravdy i zprostředkování poznání ostatním. Často však ustrnuli pouze v udržování vnějšího zdání těchto skutečností, aniž by sami prošli cestou duchovního zrání. Z tohoto důvodu se zákonitě stávají překážkou pro ostatní ve svém okolí, kteří upřímně touží po Pravdě. Proto Ježíš nabádá k ostražitosti, upozorňuje, že člověk nemůže naivně přijímat vše, co se halí do zdánlivého hávu duchovnosti, i když sám je čistého srdce.
Jóga, která klade velký důraz na vnitřní praxi, na cestu bezprostřední zkušenosti, částečně uvedený problém již předem eliminuje. Alespoň za předpokladu, že žák je dostatečně obezřetný a pozná, zda není ve svém vývoji blokován nekompetentním učitelem.
Ježíš řekl: Tomu, kdo má něco ve své ruce, bude dáno, a kdo nemá, i to málo, co má, mu bude odňato.
Člověk toužící po duchovních pravdách musí něco mít. Toto něco představuje jeho snahu přiblížit se s použitím vlastních, i když nedostatečných, sil pravdivějšímu životu. Jemu bude přidáno, to znamená, že jeho snaha bude ve vhodnou dobu doplněna tím podstatným – pomocí z duchovních oblastí.
Kdo tuto snahu neprojeví, nemůže s pomocí počítat a nakonec zjistí, že hodnoty, které ve své nevědomosti považoval za důležité, ztrácí.
Podobný postoj je zcela vlastní učení jógy, která upozorňuje, že bez vnitřní spolupráce nemůže člověk počítat s duchovním poznáním.
Ježíš řekl: jeden vinný keř byl zasazen mimo Otce, a protože nebyl upevněn, bude vyvrácen z kořenů a zahyne.
Právě v dnešní době existuje mnoho takových „keřů, zasazených mimo Otce“. Jsou to různé pseudoduchovní směry a skupiny, které na základě směsice pravd, polopravd a lží zneužívají důvěru lidí a manipulují s jejich myslí. Dříve či později „budou vyvráceny“. Mnohé duše však mohou zavádět do slepých uliček a způsobit zbytečné utrpení.
Ježíš řekl: Buďte kolemjdoucími.
Tato slova silně připomínají taoistické či buddhistické výroky. Doporučují postoj odpoutanosti k jevům okolního světa, ke své vlastní činnosti i vlastní osobnosti. Neznamená to nedbalost či lhostejnost, ale postoj nezaujatého pozorovatele sledujícího všechny projevy života a jednajícího dle skutečné potřeby.
Také jóga doporučuje uvedený postoj. V případech, kdy člověk příliš osobně prožívá probíhající události, ztrácí schopnost objektivního hodnocení a nechává se případně i strhávat k nepředloženým postojům.
Ježíš řekl: Není možné, aby člověk sedl na dva koně, nebo napínal dva luky.
Výrok, jenž můžeme rozšířit také o známé úsloví „na dvou židlích nelze sedět“, znamená jediné. Člověk, který se rozhodl pro duchovní praxi, nemůže zároveň sloužit egoistické osobnosti. Každý by si měl ujasnit, čemu v životě dává přednost a podle toho také žít. Jakékoli rozdvojení v tomto směru přinese neefektivnost duchovní práce a v některých případech může být i nebezpečné.
Jeho učedníci mu řekli: Kdy nastane odpočinutí mrtvých a kdy přijde nový svět?
Řekl jim: To, co čekáte, již přišlo, ale vy to nepoznáváte.
V otázce učedníků se zde projevuje běžná chyba opakující se v přístupu mnoha hledačů duchovních pravd. Očekávají zevní znamení určitých duchovních skutečností, aniž by byli schopni rozeznat jejich přítomný projev. Jedná se o nedostatečnou vnímavost pro duchovní aspekty života i proudění duchovních energií. Jóga také upozorňuje, že duchovní skutečnosti jsou zde přítomny. Nemáme je chápat jako něco velice vzdáleného, ani očekávat jejich příchod ve vzdálené budoucnosti. Místo toho bychom měli odstranit příslovečné klapky z vlastních očí, uskutečnit důkladnou očistu vlastní duše, ovládnout svoji mysl a překročit hranice vlastního sobectví. Pak budeme moci díky vlastní zkušenosti zjistit, že svět Ducha je zde stále přítomen.
Ježíš řekl: Byl bohatý člověk, který měl mnoho majetku. Řekl – budu užívat svůj majetek, abych sel, žal a pěstoval a naplnil své sýpky plody, abych neměl v ničem nedostatek. To je to, co si myslel ve svém srdci. A oné noci zemřel. Kdo má uši, ať slyší.
Mnozí lidé se domnívají, že díky svému majetku, svým dispozicím, svému nadání, svému postavení, svým známostem, svým titulům a tak dále si mohou zajistit šťastný život. Uvedený výrok nás přesvědčuje o opaku. Svých schopností a prostředků máme každopádně (a nejlépe nesobecky) plně využívat. Nemáme však zapomínat, že jsme naprosto závislí na vhodných podmínkách pro svůj život. Nebudou-li naplněny vnější podmínky přírodní a kosmické, podobně jako vnitřní podmínky pro život organismu, nemůžeme v dané situaci dělat z osobní úrovně vůbec nic. Proto jóga učí, abychom se cítili pouhým správcem všeho, čím disponujeme a nezapomínali na vůli Nejvyššího Stvořitele.
Ježíš řekl: Kdo pozná Veškerenstvo a má nedostatek sám v sobě, má nedostatek ve všem.
Lidé se v touze po poznání často doslova vrhají do vnějšího světa. Studiem a dalšími prostředky se snaží shromáždit co největší množství informací. Neuvědomují si přitom dvě zásadní věci.
Vnější svět čítající přírodu, mikrosvět elementárních částic a kosmický makrosvět představuje tak nezměrné množství jevů, že ani soustavné studium v délce 24 hodin denně by za dobu celého lidského života neobsáhlo víc, než zcela zanedbatelný, nepatrný zlomeček z celého univerza. Navíc, jak známo, každý objev v hmotném světě s sebou nese řadu dalších otázek.
Druhý problém se týká objektivnosti našich poznatků. Jestliže neznáme podstatu a vnitřní zákonitosti vlastní inteligence, nevíme tedy, kdo poznává, jak se můžeme domnívat, že získávané poznatky jsou pravdivé a nezkreslené.
Proto zde čteme: „Kdo má nedostatek v sobě, má nedostatek ve všem.“ Měli bychom se tedy v prvé řadě věnovat sebepoznávání, odhalit základy lidského vědomí a mysli a zároveň věnovat i odpovídající pozornost vnějším znalostem potřebným pro existenci v tomto světě.
Ježíš řekl: Blahoslavení jsou ti, kteří se pronásledují ve svém srdci. To jsou ti, kteří opravdu poznají Otce. Blahoslavení hladoví, protože jejich břicho bude nasyceno tím, co chtějí.
Výraz „pronásledovat se ve svém srdci“ lze chápat jako výzvu k poznávání vlastních nedostatků a nešvarů. Pokud jsou lidé zaměřeni převážně do vnějšího světa, nemohou si dostatečně uvědomovat děje ve vlastním nitru. Vzhledem k tomu často neznají celou pravdu o sobě a mnohdy si určité nedostatky ani nechtějí připustit. Blahoslaveným se v tomto smyslu může stát ten, kdo je v prvé řadě schopen obrátit pozornost do vnitřního světa i s tím, že zde bude odhalovat věci nepříjemné či nežádoucí. Druhá fáze spočívá v přijetí zjištěných nedostatků, pochopení, že patří mně a já jsem je vytvořil. Zde není na místě sebelítost ani deprese, ale přechod ke třetí fázi spočívající v postupné eliminaci zjištěných nedostatků. To je cesta k vytvoření potřebného vnitřního prostoru pro projev vyšších duchovních aspektů života. A je to i cesta k uvedenému nasycení, které nastává automaticky spolu se zvýšeným přílivem duchovní energie.
Jóga v tomto postupu spatřuje jedinou cestu k vyjití z vězení egoistické osobnosti a začátek života ve vyšším slova smyslu.
Řekli mu: Pověz nám, kdo jsi, abychom v tebe věřili.
Řekl jim: Zkoumáte tvářnost nebe a země a toho, který je před vámi, jste nepoznali. Ani tuto chvíli neumíte prozkoumat.
Zde se projevuje nedostatečnost běžného vnějšího způsobu poznávání, který selhává v okamžiku, kdy je třeba rozeznávat duchovní hodnoty. Také dnešní člověk chce zkoumat tvářnost nebe a země, ale pro duchovní poznávání je často zcela diskvalifikován. Nedokáže pak správně zhodnotit ani význam přítomné chvíle a zjistit, zda mu nepřináší nějaké významné poselství duchovního charakteru.
Ježíš řekl: Blahoslavený je člověk, který ví, v kterou chvíli vejdou lupiči, aby pak vstal, sebral svoje (zbraně) a opásal svá bedra dříve než vejdou.
Hodnoty získané na duchovní cestě je třeba vhodným způsobem upevnit a ochraňovat. Existují různé situace, vlivy, kontakty a prostředí, které mohou v menší či větší míře výsledky duchovní praxe znehodnocovat. Proto je třeba určité obezřetnosti k uchování dosažených hodnot, které lze celkem snadno promarnit v případě liknavosti či naivity.
Ježíš řekl: Já jsem to světlo, které je nade všemi. Já jsem Veškerenstvo. Veškerenstvo ze mne vyšlo a Veškerenstvo přišlo ke mně. Rozštípněte dřevo, já jsem tam, zvedněte kámen a najdete mne tam.
Zde si můžeme opět připomenout slova Bhagavadgíty: „Všechny věci plynou od Boha a k Bohu se opět vracejí.“ Ježíš Kristus vyjadřuje svoji totožnost s věčnou tvůrčí silou, která vytváří celý vesmír i vše, co v něm existuje.
Ježíš řekl: Kdo se napil z mých úst, bude jako já. Já sám se stanu jím a skryté se mu zjeví.
Kdo přijal nektar slov a duchovní síly z úst Mistra, může se díky této milosti přiblížit natolik k jeho duchovní podstatě, aby s ní splynul. Také jóga upozorňuje, že pouze cestou sjednocení může lidská duše pochopit duchovní realitu a poznat tak věci běžnému vědomí zcela skryté.